pátek 18. září 2009

Lucyna


Zítra konečně na sever a na....

čtvrtek 17. září 2009

Čtvrtek Auckland

Máme vozítko a já řídila a nenabourala a stírala stěrači při odbočování a neuměla couvat .... ale je to legrační, levá noha se mi nudí a naše nová Toyota "Lucyna" je báječná. Máme už i matraci, polštářky a jednu pixlu na věci. Zítra musíme sehnat záclonky. Jiřík si najivně myslí, že je ušiju haha. Asi zvolím sešívačku nebo lepidlo.
Zítra pošleme fotky Lucyny a samozřejmě Karla.

úterý 15. září 2009

První dny v Aucklandu

Zdravíme od protihlavců. První 4 dny máme za sebou. No co Vám budeme vyprávět, je t o sajgon.
Bydlíme ve Freemens lodge nedaleko centra a Sky tower. Jsou to stejní majitelé jako v Lantana lodge,u kterých bydleli Yvánci. My chtěli bydlet také v Lantaně, ale byl tam nějaký zádrhel a tak nás pan Ind naložil do auta paní Indové a dovezli nás do lepšího a tiššího bydlení za stejnou cenu. Jsou opravdu úžasní, nic není problém a jsou až nechutně milí. Ostatně to jsou tu v Aucklandu snad úplně všichni. Musíme říci, že nás to až trochu děsí. Naštěstí některým domorodcům vůbec nerozumíme, tak si říkáme, že nám určitě nadávají..hihi jako doma. Jirka měl krásný přehluch. Paní domácí se ho ptala: how is your wifi, is it ok? Jiřík jí hrdině odpověděl: no it isn´t my wife, maybe future wife, but she is ok…(pro mamku a PC negramotné: wifi je internetové připojení a wife manželka).
Dva dny nám trvalo, než jsme se opravdu přesvědčili, že tu je vše opačně co se řízení a vše s tím spojené týká. Ano neustále jsme čučeli jako vrány na přechodech a úplně blbě. Díky instrukcím jsme skvěle zvládli nákup a placení českou kartou-díky Ferdo. Druhý nákup, kde jsem byla sama, byl už zajímavější. Chtěli po mě doklad, jestli jsem plnoletá, když si kupuji pivo. Mají to jako u nás od 18ti. Paní byla asi lichotnice. Holt asi vypadáme nějak podivně, zřejmě díky tupým a zmateným výrazům, protože nás všichni ihned identifikují jako Evropany někdy hned jako Čechy, pche (a to se tak snažíme vypadat cool a in).
Legrace je naše porucha spánku. Nemůžeme spát. Tedy přesněji řečeno spát můžeme, ale tak kolem 16h a kolem 4h ráno se budíme a strašíme. Nejvíc e legrační je to, že každý máme jiný interval. Já jdu spát, Jirka straší a opačně.
Z úředních obludností se nám povedlo zařídit IRD pracovní povolení a zařídit si účet u Westpac banky. Vše bylo šup šup, jen jsme měli malé zádrhely s angličtinou, ale to nám ochotně pomohli domácí či domorodci. Vybíráme auto, byli jsme na nedělním bazaru a včera a dnes na b/car marketu. Trochu nás překvapily ceny. Čekali jsme krásná, plně campingově vybavená vozítka do 4tis., ale ejhle ono ne. Plečky, či prababičky, smrduté a rezavé za 4tis. Trochu nás to vyvedlo z míry. Tak jsme předvybrali Toyotu Lucidu za 4600, na kterou se jdeme ještě zítra juknout. Má to jen 1 háček, je to automat a ke všemu ještě není na podlaze, ale u volantu. Bojím se, že si sice pořídíme auto, ale já s ním ani neodjedu. Uvidíme…držte palce, máme vás rádi a zatím papalALa

sobota 12. září 2009

Letííméé



Odlet byl báječný. Průvodní neurotické stavy mírně rozehnalo duo KačDanč, kterému tímto mnohokráte děkujeme za podporu a dárky. Jirka je v pohodě, já úplně mimo. Neuroza pominula až po odbavení a zakoupení jedné plzeńské dvanáctky. Let byl dlouhý, bolela nás sedinka, no modří již vědí. Vidět nebylo nic, v letadle pouštěli zábavné filmy jako Terminator solution, koreiské písně apod. K večeři jsme dostali hovězí uho a k snídani jsem já vyhrála, protože jsem si dala omeletku a Jirka zkusil koreiskou variantu, nějaký poryč s čajem bléééé. V Seolu jsme byly 4 hodiny a po menším korzování jsem vytuhli na lavičce. A opět nanovo, kj ídlu výběr buď uho nebo rýže. Tentokráte volím rýži, Jirka uho, ale mě tam dali ještě polévku a Yvánci budou zajisté vědět jakou brrrr. Před Aucklanden jsou větší turbulence a při přistání nás ukrutě bolí uši. Ale jsme tu!!!
Pardon za zmatenost, je tu asi 4h ráno...