Je dopikáno a rehabilitací některých členů expedice po hangi (Karel se zase ožral jako správný Rýdloška) je výprava na jih Severního ostrova, kde jsme v minulosti navštívili pouze Taranaki. Volba padá na Mt. Holdsworth circuit trek (okružní výlet) v Tararua forest park a ještě něco kolem. Po veselých osmi hodinách za volantem a minutí překrásně zasněžených sopek v Tongariro NP dorážíme do Mastertonu a do kempu pod nástupem na trek. Upadám do komatu.Ráno je překrásné a řádně zmrzlé. Pobalujeme a za chvilku již stoupáme směr výhlídka a dál na hřeben. Cesta se klikatí jak jinak buší vzhůru, sem tam nám cestu zpestřuje lezecká vložka. Po překrásných devítistech výškových metrech dorážíme na Powel hut (chatu), kde se krmíme a přioblékáme neb na hřebenu pěkně fičí. Z vrcholu Mt. Holdsworth je pěkný výhled na postupující frontu, jsme osvěžováni silným nárazovým větrem. Obojí si řádně užívám pouze já, jelikož se Ála obtáčí kolem konstrukce vrcholového kříže a cosi si mumlá pod kapucou (pravděpodobně nepublikovatelné). Stoupáme a klesáme a blížíme se k Mt. Jumbo a stejnojmenné chatě, jež nás na dnešní noc hostí. Z Jumba na Jumbo hut nasazujeme 2. kosmickou rychlost a zavíráme za sebou dveře pět minut před deštěm. V chatě je deset lidí a sedm z toho jsou učitelský (jsem v obležení), je tu teplo a dokonce plynové vařiče. Cpeme se rýží s prasopsem (Cornbeef – hovězí, neco jako hovězák ve vlastní šťávě, ale lepší) trocha konverzace a sladké zapomenutí. Ráno jako malované - vidět je tak tří metry a to s těží. Pro změnu prší. Dlouhý sestup a před polednem jsme u Luciny. Původně jsme chtěli navštívit Cape Palliser (výběžek údajně moc pěkný, cca 50km tam a i zpět), ale po získání nové předpovědi plány přehodnocujeme a valíme směr Otaki a Otaki forks, kde netrpělivě očekáváme TMU. Jelikož padá deska vody a to tak, že pořád a TMA se někde zajebává (pozn. kor.: autor má zřejmě na mysli hledání kukuřičného pole z důvodu plození potomků). Trávíme den ve Waikanae, kde se nachází automobilové muzeum, zde obdivujeme množství nádherných stařečků automobilů a motocyklů. Jen jako ochutnávku: Al Caponův neprůstřelný Cadilac, veterán utruhlaný z měděného plechu, Ural 3 (Ály oblíbený název pro stroj), několik Indiánů a tak. A taky tu mají něco od nás Tatru Saloon 77 a mnoho dalšího:-). Kulturně vyžiti stále čekáme na TMU. Ta mezitím srdnatě bojuje s mezinárodní lodní přepravou a doráží až za dva dny.
Jelikož se mezitím poněkud umravnilo počasí (čti prší jen každou půl hodinu) a proto do lyží a hurá do kopců resp. na Mt. Craford. Dnes ovšem jen Field hut. Je to tři hodiny a my tradičně vyrážíme velmi brzy (tj. třetí odpolední). Sotva ujdeme kilometr, pro změnu začíná pršet a potkáváme učitele outdoorových aktivit se sedmi studenty, jdou na chatu a za tmy zpět v rámci volitelného kurzu. Stoupáme řádně se potíc. Přestalo pršet. Stále vzhůru. Setmělo se.. Začalo sněžit. Bomba. Zasněžená palma má něco do sebe:-). Chata je perfektně vymrzlá. Asi hodinku se bavíme dřevem a poté konverzujeme půl metru od kamen. Vůbec se nedá spát Ála hrozně drkotá zubama, kostma, kloubama - kýho víra čím to dělá, ale fakt se u toho spát nedá.
Ráno roztápím kamna, házím na zmrzlinu ještě svůj spacák a jelikož odmítá vystrčit byť jen špičku nosu, jdu se projít sám. Krásně sněží nikde ani noha nic moc vidět není, ale SNĚŽÍ:-)). Po dvou hodinách se vracím, uvolňuji Álu obtočenou kolem kamen a jdeme stavět Huhuláta. Pak balit a tajícím sněhem dolů vstříc TMĚ. Samozřejmě na úpatí se mraky trhají a vykukuje blunce a ukazuje nám bělostné vrcholky okolních kopců z kterých jsme právě slezli. V takové chvíli není hanba, když polárník uroní kroupu (pode mnou to dost rachotilo). Nicméně nás čeká TMA. Martina je nachcípaná, takže zalézáme do chalupy, kde topíme jak o život s tím, že zítra opět kopce.
Chyba mostu totiž lávky. Deska vody, padají hov... s hákama. Zběsile vyváříme a hrajeme společenské hry:-). Vrcholem večera je hra na filmy. Mužská sekce samozřejmě exceluje (páry jsou separovány naštěstí) a hravě předvádí takové špeky jako Tobruk či Růžového pantera. Dobrého pomálu a tak TMA jede zpět do Wellingtonu bojovat o svůj balík (Hrdině zvítězili) a my vstříc Trevorovy a kiwi (toho není nikdy dost:-)).
Děkujeme za komentáře a veškerou podporu a brzy nashle (Už stříháš metr Tchýňko?). A speciální pozdrav do Asie Úžasňákům:-). JAK
