West Coast

Jsme znaveni takže dlouho vyspáváme, a pak přebalujeme Lucinu. Těsně po té začíná pršet. Z tohoto důvodu máme dnes naplánovanou autoturistiku. Svištíme po highway č.6 na pobřeží a podél něj na ledovce. Prší opravdu značně. Fox Glacier je vesnice těsně pod ledovcem na který se samozřejmě hrneme podívat. Bohužel s námi tentokrát snad celá Čína, lidí jako sr... Za zábrany se nesmí tak tedy jen k nim. Vracíme se zpět do vesnice okouknout ceny za helikoptéry, guidované výšlapy a tak. Pokouší se o mě infarkt s mrtvicí zároveň. Ještě jedeme k jezeru Matheson na panoramatické výhledy na Jižní Alpy. Ty se samozřejmě nekonají páč je oblačno a v zápětí prší. Posouváme se dál k Franz Josefovu ledovci. Už je tma, přesto se na něj jdu podívat. Nikdo tu není:-) a vidět je opravdu jen trochu.
Ráno kupodivu neprší tak se k ledovci vracíme, Ála opět odmítá jít se jen podívat. Dál a dál odbočka k jezeru Okarito výjevy jsou za deštěm a Ála se nenechá zlákat ani na kajaky s výkřiky, že jsem Magor. Ošklivě se nám rozblikala kontrolka výměny oleje nu což před pár okamžiky jsme šťastně překročili hranici 15000km najetých téměř bez nehody:-). Ještě se s asi s půlkou zemegule kocháme Pancake rocks (Palačinkové skály). Dorážíme do Hokitiky kde objednáváme Lucinu na výměnu oleje, ubytováváme se v lidském kempu (čti sprcha+trouba). Pereme, vyváříme, zlidšťujeme se a večer jdeme na Glow wormy taková odrůda světlušek – hezké to bylo.
Ráno vstávám v pět peču chleba a něco vám smolím. Odvoz do servisu, knihovna (free internet), Jade factory (spousta krásných kamínků). V továrně potkáváme další Čechy (Ondru a Andreu) takže žvaníme, vyměňujeme typy a tak. Ponožkárna – prodejna a muzeum fakticky paráda:-). Přicházejí Thunderstorm jak od AC/DC provazi deště a v tomhle míříme do pohoří Arthur pass. Cestou si ještě vylepšujeme karmu podarováním silničářky koláčem (odpovídá Ále – I love you:-)) A pak se zašíváme v Arthur pass villige v DOC kempu kde je šeltr dokonce s elektrikou. A sladké zapomnění, ani nebylo moc zima.
Pro změnu prší, Docáci nám nedoporučují tůru na Avanche peak, že zítra bude líp. Čekáme vyváříme, Ála šije a já dopisuji resty za Rees-Dart a Mt.Aspring. Poflakováním trávíme celý den a počasí je proměnlivé (čti občas na nás vykoukne i slunce). Další den ráno pro změnu prší a to pořádně:-). V DOC říkají, že bude pršet celý den a fouká víc než včera (70-100kmh), ale že zítra bude určitě líp. Druhý den valení nedávám tak se navlékám do nepropro oblečení s tím, že se alespoň tak na dvě hoďky projdu. Mířím k Avalanche Peak treku, že vylezu alespoň nad hranici buše. Cesta vede poměrně strmím potokem :-). A když jsem dorazil na hranici buše tak jsem si řekl když už jsem tady tak můžu o kopeček dál. A když jsem stál na něm tak jsem si řekl, že když už jsem tady tak můžu jít ještě dál. Až nakonec jsem po dvou hodinách a deseti minutách stál na vrcholu Avalanche Peaku a sluníčko se ukázalo na deset vteřin tak jsem udělal dvě fotky:-). Všude píšou, že je tu báječný rozhled do tří údolí a vůbec na celý Arthur Pass, já měl pro změnu 2m panorámata. Mažu dolů. Prší a fouká jak o závod, nostalgicky vzpomínám na Krkonošský trénink s Mírou (Kalous) a je mi vlhko a dobře. Po třech hodinách patnácti minutách jsem na konci treku v nohách 7km vzdálenosti a necelých 1100 výškových metrů nahoru, dolu (škoda, že na sadu forma záhy opadne:-( ). Úplně my není jasné časování místních tras páč na tenhle trek psali 6-8 hodin, fakt tomu nerozumím. Balíme a jedem směr Nelson Lakes, Picton a hlavně TMA, ale o tom až příště. Tak se (S)mějte.