Wanaka, Cascade Saddle

Je ráno a na okno nám buší chlapík jak je jako možné, že za oknem nemáme příslušnou cedulku. Ála vše dává do pořádku (trošku pozdě) a že jako máme spát dál a dobré ráno. Dnes nás čeká Wanaka a její krásy a hlavně Puzzling World. Jedná se o úžasné zařízení plné hlavolamů, her (to ještě před branou) a poté hologramy, roztodivné legrační malby a obličeje, které na vás neustále koukají, voda co teče na horu, místnost kde se můžete stát obrem i trpaslíkem, bludiště které nás řádně zamotalo, ale dali jsme ho:-) a vůbec se nám tam dost líbilo a strávili zde překrásný půlden (p.k.: a to tam Jirka zprvu ani moc nechtěl a pak jsem ho odtamtud musela tahat neb si tam hrál jak malej Véna). Po té shoping, Turecký kebab a taky, že se zajedeme podívat do Mt.Aspring, případně že já se půjdu proběhnout a Ála bude v autě odpočívat (páč ji bolí kolínko) a došívat kapsář do Luciny (už ho došije téměř po třech měsících). Z krátkého výletu se stává horor, tohle je snad nejhorší cesta na NZ. Je to gravel road nu což těch už jsme projeli mraky, ale je plný děr a povrch vypadá jako vlnitý plech. Tlumiče úpí (já taky), průměrná rychlost se šplhá k závratným 20km/h a pak je tu ještě hromada retardérů pro dobytek a brodů. Po dvou hodinách takto vesele strávených dorážíme na parkoviště, padá soumrak a jelikož tu není kemp, tak jsme hustí a spíme před tabulí zákazu. Je tu jeden karavan, kde chlapíci koukají na bednu, tak to snad dopadne.
Ráno vstávám brzy a při čelovce valím na výhled na Rob Roy glacier, píšou 3-4hod return. Je to pěkných osm kiláků do kopce tam a stejnou cestou zpět. Je zima a panorámata. Po 2,5hodině jsem zpět a Ála se právě klube z pelechu (ty už si tady, sem zrovna rozmrzla). Po chvilkové debatě a dle předpovědi padá volba jít do hor páč pozítří má spadnout deska vody. Takže zabalit a vstříc Aspring Hut (není DOC takže si berem stan, že uvidíme za kolik). Je podivně slunečno:-) a teplo. Příjemnou prochajdou (11,7km) obklopeni horami s ledovcovými vrcholky se dostáváme k chatě (Ála simuluje bolest kolenou, zdařilá operace, Ála simuluje pooperační slabost, ťapej a srůstej). Rozdíl dvacet dolarů nás utvrzuje ve spaní ve stanu. Po té co slunce odchází a my se ocitáme ve stínu se řádně okosuje. Ále hrozně drkotají zuby, takže mne s Karlem neustále budí. Karel šel spát do lesa.
Opět vstávám brzy a po přikrytí Ály mým spacákem (máme krásně namrzlý stan) mizím, opět při čelovce, do kopce na výhlídku zvanou Pyloon vzdálenou pouhých 1355 výškových metrů. Po třech a čvrt hodině potu, slz a přemýšlení proč to proboha dělám, stojím na vyhlídce obklopen tichem, horami a zářivými ledovci. Ještě je tu hřebínek na který si také vybíhám. Pak ještě necelou hodinku do Kaskádového sedla (bohužel 400m spadnout) na další panorámata. Zde se krmím a nasazuji kraťasy neb je už zase vedro (jsou tu pěkné fleky na stanování). Zpět tou samou cestou. Sestup je krušný, rychlý a dlouhý (cca. 2hod 15min.) dole si jdu požádat o úvěr na kolena. Balíme stan a vracíme se směr parkáč a Lucina. Dnešní sumarizace je 1835 výškových metrů nahoru (z toho 1355 na 5km), 1930 výškových metrů dolů a cca. 31km vzdálenostně. Cesta zpět do Wanaky je stejně veselá jako sem. Voláme si s Amandou z IB, že bychom se stavili, ale je v ChCh a přivedla na svět nového Kiwáka-ndu :-). Stíháme ještě večerní šoping a tím pádem se k večeři cpem bagetou a čerstvou zeleninou.
Hore zdar a titanovým kolenům zvlášť. Smějte se.