P.F. 2010

Vse nejlepsi do noveho roku, hodne stesti, zdravi atd. Dekujeme za Vase komentare a prizen. Libaji Vas Ala a Jirka

Jak to chodí na kiwi - epizozoda 2

Nedávno jsme v práci povýšili. A to na práci s lopatou a na hrabání se v zemi. Sázeli jsme avokádové stromky. Nějaké strašně drahé, byli jsme strašeni, že mohou hned zajít, pokud je správně nezasadíme, tak se modlíme, aby vydrželi. Kluci makali s lopatou a my holčičky, včetně Jirky, jsme sázeli. Dřina veliká byla odměněna skončením dříve a pivem na sadu. Hádejte, kdo ostrouhal.Kiwi je už pěkně macaté. Pořád se odstraňují špatné kusy, šišaté, rozplizlé, s výrůstky, záprdci a tak. Někdy to vážně vyroste do legračních tvarů. Legrace byla při zasvěcování, co je good a co není. Protože to, co se nám zdá jako krásné kiwi (již používáme výraz evropské), je u nich odpad. Vše ze sadu jde do Japonska či Austrálie, kde nejvíc platí. Zbytek jde do Evropy, většinou VB. Takže takové placaté kiwi, co se u nás dá sehnat běžně, už holt jinde nechtěli a skončilo u nás. Ostatní se dává prasátkům nebo se použije jako složka nějakého potravinového výrobku.Stihli jsme jeden divoký kempink s Angelou, jejími rodiči, kamarádem Timem, Milinou, psicí Angely a s Jonasem a Teresou. Kempovali jsme s pivem a v sedě haha. Ale kluci si vyzkoušeli kajaky a my si zaplavaly v ledárně. Po náročném „kempování“, jsme prchli s T. a J. do termálního parku u Rotorury a pak si ještě prošli Gipsy market ve městě. Tím jsme se vlastně s nimi rozloučili, protože už vyráželi na cesty. Povedl se také půl trek Tongariro Crossing. Bohužel jen půlka, jelikož nám nejdřív nepřál silniční cyklistický závod s 12tis. účastníky (strýčku Hajdo to by bylo něco pro tebe) a pak ještě počasí, ale ta slavná smaragdová jezírka jsme viděli juhuhu.Dalších novinek moc není, jen že máme za sebou jednu Jirkovu střevní celodenní indispozici, způsobenou zřejmě mým pokusem o avokádovou polévku, migrénu že jsem se nemohla ani hnout a v poslední řadě ověřování fce pojištění našeho motorového vozidla. Takže kdo hlasoval, že Lucyna už není panna, hlasoval správně. Dvakrát už jsme během měsíce píchli, Jirka odřel Lucynu 2x, já 1, za to vypečeněji, jelikož jsem zkoušela pevnost cizího NZ automobilu. Pro maminky - všichni jsou živy a zdrávy, jsou to jen odřeniny a škrábance, způsobené slepotou či nepozorností, při rozjíždění či couvání. Pojišťovna ohledně mého činu zatím mlčí, tak mlčíme také. Lucyně odteď říkáme Tornádo Lů.
V pátek nás opouští V. a J., bude nám tu sirotám moc smutno bez nich holomků jednich půlmoravských. Další postřehy z NZ. Zatím vůbec nechápeme, že byl někdo Zélandem tak nadšený, že by se sem vrátil. Zřejmě jim byly podávány nějaké omamné prostředky. NZ není vůbec tak ekologická a zelená země jak se maskuje. Farmáři tu pálí veškerý odpad v barelech, jezdí v autech s průměrnou spotřebou 13l a tím mají dosti velké problémy s CO2. Produkují nesmírné množství igelitových tašek, které když odmítnete, tak se děsně diví a začnou vás ujišťovat, že jsou zdarma (no paní generální to je něco pro nás dvě). Krásné jsou i měsíční krajiny po vykácených rychle rostoucích borovicích. Ale to jsou jen počáteční dojmy, jelikož jsme záhy začali pracovat. Zatím jsme jen ztahaní a treky s chodníčky s davy lidí nás nebaví. Vše se ale jistě v lepší obrátí až vyrazíme na delší výlet a odkiwijujeme si mozečky hihi.. Blíží se Vánočky, všichni tu šílí a nakupují plavky a Santa čepičky, rádio chrlí jednu super reklamní akci za druhou. Nám to nějak nedochází, to asi to teplo. Máme nabídku slavit Vánoce s Angelou a její rodinou (to je něco pro Jiříka haha), tak uvidíme, zda půjdeme či někam pojedeme. Užívejte si Vánočky a zimy, kapra a hlavně klídek lidi. Nákupy a úklidy Vám neutečou a nervy máte jen jedny. Dejte si radši panáčka, nohy na stůl a zasmějte se nad tím, že zatím co vy máte vlněné ponožky, my se paříme někde v plavkách u grilování. Líbáme Vás a máme Vás rádi (že by na mě už šli Vánoce hihi).PS: Děkuji všem, co mě chtěli zachránit zasláním kvalitní české lihoviny. Prý ale 2kg balík stojí cca 400,- Kč, což by lihovinu značně prodražilo. Nicméně díky za podporu. Pokud byste přeci jen chtěli cokoliv posílat, maminky štrůdly, kapra se salátem či řízky, je to možné na adresu: Mr. Peter Mark (Alena and Jiri), 1458 Te Matai Rd, R.D.8, Te Puke 3188, New Zealand.

Proměna Van(y)u na Camprvan(u)

Po práci legraci a abychom si neničili záda již tak dost zhuntovaná dřinou na kiwi a spaní na složených sedačkách (Northland) a vůbec abych se nenudil a nemotal se v kuchyni s nemístnými dotazy, co bude k večeři a kdy už to bude, že mám hlad. Jsem byl vyhnán abych teda taky přispěl k obecnému blahu a to něčím hmotným.
A to postelí do naší milované Luciny. Nákup potřebného materiálu už sám o sobě byl zkouškou naší čenglish a mezilidského fungování vůbec. Něco jako úhelník (myšleno kus plechu ohnutého do pravého úhlu s otvory pro vruty) je u protinožců věc naprosto neznámá, proto je konstrukce poněkud mohutnější než konstruktér (tedy se vší skromností já, že) původně zamýšlel (viz. Fota). Ála prokázala v pravdě Českého ducha a mimo to, že splašila desky (mírně kazové) za dvacetinu původní ceny, tak ještě vymámila ze zjevně již zoufalého prodavače dřevo na otop do našeho krbu – proto chvalme ji velikou chválou.
Peter náš domácí po několika čenglish pokusech pochopil, co po něm jako vlastně chceme a zapůjčil nám prastarou téměř šlapací vrtačku bez zpětného chodu + sadu vrtáků, rašpli. Nůž, metr, dacktape (páska s níž je slepena půlka Ameriky) a dvoudolarovou pilu vlastníme. Takto silně vybaven jsem se jal zhotovovat předmět, jenž na konci nadlidského (tedy mého) snažení můžeme ano přátelé téměř nazývat autopostelí. Různé zvukové projevy, jež se linuly z úst konstruktéra a zhotovitele v jedné a téže osobě jsou z hlediska mravního bohudík nepublikovatelné, lze snad jen říci, že byly hojné a jadrné.
Na závěr svého referátu bych chtěl poděkovat Kurdské škole pofiderní truhlařiny - jmenovitě mistru Ahmedu Bedřichu Velechovskému řečenému Bí (koho a proč bohužel propadlo dějinami neznámo kam), Peterovi za nářadí a nakonec, ale v neposlední řadě Ále za neskonalou trpělivost a přísun energetické stravy (chuti nevalné leč v množství dostatečném).
Tímto děkuji za pozornost a práci (zvláště rukodělné) zdar

Coromandel

Co říci k našemu výletu...byli jsme tam hihi. Dostali jsme v práci 10 dní volno, protože nebyla práce. A tak jsme vyrazili. Bylo tam nádherně, tak alespoň stručně, co jsme viděli a kde byli.
Thames – město se jmenuje podle řeky ve VB, jako ostatně většina věcí a míst. Holt ti objevitelé a kolonizátoři neměli moc fantazii a jen kopírovali. Hezké město, ale zde jsme se moc nezdrželi a ptali se jen na potřebné informace.
Kauaeranga Valley-Pinnacles - tady jsme vyrazili na trek se spaním v super chatě s kapacitou pro 80 lidí. Chalupa nádherná, je to něco jiného než u nás, ale na Zvoničku to nemá. Jiřík si konečně (spolu s Karlem) mohl vyšplhat na nějakou skálu. Jé jak tomu svítila očíčka, jak malému Jardovi. Štěstí z něj úplně odkapávalo. No a kde jsme byla já, ví ten, kdo mě zná. Samozřejmě co nejblíže zábradlí hihi. Trek nás trochu zklamal. Měli jsme ošklivé počasí a i kdyby ne, tak nebylo nic k vidění, jen husté zeleno. To nás ještě paní z DOC upozorňovala, že tento trek je suprový a že nemáme chodit jiný, kde není nic k vidění. Si tak říkáme, jak to muselo vypadat tam.
Coromandel – krásné poklidné městečko se spoustou obchůdku, plné umělců a slavné svými uzenými produkty od Oyster Company či Smoking Company. Nabízí uzené mušle, ryby, chaluhy a já nevím co ještě. Moje maminka by se z toho zvencla. Jirka to nikdy nejedl, tak jsem ho donutila si koupit mix pytlík. Přežil a chutnalo mu. Mě jel jen uzený tučňák. Na doporučení místního domorodce s červeným nosem, jsme přespali v blízkém kampu na ,Long bay a těšili se na další den (kupodivu domorodec nás nesklamal). Driving Creek Railway and Potteries – super vláček – jednokolejka za Coromandelem. Dříve sloužila jako dopravní prostředek pro odvoz dřeva a dnes z toho udělali park, aby zachránili Kauri stromy a jinou původní vegetaci. Výtěžek jde na údržbu provozu vláčku a na park. Mají tam i keramickou dílnu. Skvělí byl vlak vedoucí, vtipný a hrozně milý pán. Na vrcholu trasy postavili nádherný dřevěný altán. Prý to stavěli rok a čtvrt a byli na to 3 chlapi. Prý pak udělali děsnou párty.
Colville – poslední město a civilizace (obchod a benzínová pumpa) před koncem světa v cípu poloostrova Coromandel. V blízkosti je budhistické meditační centrum. Si tak jedete, kolem krávy, ovce, krávy ovce a najednnou budha. No legrace. Pak už jsou jen krásné pláže, zátoky, samoty a drsné gravel roads. Spali jsme v DOC kempu Fletcher Bay. Tam jsme zjistili, že nemáme cash na kemp, tak jsme prosila další kempisty o peníze výměnou za telefoní kartu. Dědeček měnil až vyměnil. Ráno jsme se vydali na trek na Stoney beach, zvolili jsme namáhavější variantu, která byla i pro horská kola. Nechápeme, kdo by to vyjel, snad jen chrti jako Mařka, Kryštof či Hajda. K našemu zděšení potkáváme opravdu nějakého downhilláře. Zde také porvé vidíme pastičky na possumy s důmyslně vloženým vejsem jako návnada. Koukáme do všech, ale possum nikde.
Road 309 – silnice napříč výběžku polostrova pod Coromandelem do Whitianga. V našem autoatlase neznačená. Dozvěděli jsme se o ní od paní v krejčovství a později ji našli i v průvodci. Zde je Waiau Waterworks, vodní park. Nějaký nadšenec zde postavil vodní hejblátka a atrakce ze starého harampádí. Člověk se tam opravdu vyblbne a omládne o mnoho let. Některá udělátka by se líbila jistě i HL. Zde jsme mohli přespat na parkovišti a ráno jsme si dopřáli skvělou snídani. Po cestě je ještě pár dalších věcí, které míjíme, nacházíme jen vodopády a kauri dvojčata.
Whitianga – zde jen nakupujeme a obdivujeme 2 bone studia, kde vyrábí ty slavné přívěsky z kostí. Jiřík seznamuje Lucynu s přístřeškem na nákupní vozíky.Hahei – městečko u níž je slavná Cathedral Cove. Zvažujeme zakoupení objížďky na mořských kajacích, ale já to bojkotuji a tak jsme to jen okoukli pěšky.
Hot Water Beach – a to je má parketa, vstáváme brzy, protože já tam prostě musím. Tam hrabu, hrabu jako hraboš a nic. Vedle mají horkou lázeň a já prd. Jirka mě celou dobu fotil a nepomohl hrabat, grázlík a ještě se mi smál. Smutně se vtírám k sousedům alespoň na zkušenou.
Garage sale – je sobota a všude jsou cedule. Viděla jsem to jen ve filmech a tak se chci juknout jak to vypadá. Bohužel se mi to líbí až moc a hrabošila bych všude. Jiřík otáčí oči v sloup. Získáváme židličku, fukar, freesbee a nějaké misky. Samozřejmě děsně výhodně za babku

Jak to chodí na kiwi aneb píšeme Vám z prasečáku

Opravdu Vám píšeme z prasečáku. Hodný strýček Ian totiž kromě kiwi sadu vlastní avokádovou plantáž a prasečák, kde je připojení k internetu. Dovolil nám ho někdy po práci využít (internet ne prasečák), jsme rádi, jelikož otvírací hod. v knihovně ve městě se shodují s naší pracovní dobou. Pokusíme se někdy po fušce připojit, ale asi budeme mít kiwi brain. Také nám zlobí vkládání fotek, tak buďte trpělivý prosím.
Na kiwi to chodí těžce. Kdo zažil, ví, kdo ne, neuvěří. Vlastně se pořád chodí a není to žádná procházka růžovým sadem, nýbrž sadem zeleným. Záda bolí, v kříži loupe, v prstech křeč a místo mozku kiwi. Jsme ale na čerstvém vzduchu, máme na živobytí a i něco zbyde na dlší cesty po NZ, pokud to všechno neprojíme hihi. Pro představu jak to tu chodí: pracujeme od 7hod – 17hod, někdy i déle, to zaleží na počasí, pracujeme i o víkendech. Po práci jedeme do chaty, tam uvaříme jídlo, připravíme sváču na druhý den a jdeme spát, a to vše pořád dokola. Zábava co? Když skončíme dříve nebo máme volnou neděli, jedeme do blízkého většího města Tauranga na velký nákup nebo jedeme alespoň na malý výlet do okolí. Zatím jsme stihli výlet do Mt. Manganui s Jirkou a Verčou a do Rotorury, kde jsme se kupali v horkém potoce a pozorovali bublající bahýnko.
Přikládáme slovníček pojmů a výrazu (s přiloženou foto dokumentací,ktreou budeme průběžně doplňovat), které se tu běžně používají, ze sadařiny, nebo které nás zaujaly.
Slovníík:
Good job – dobrá práce, na to se vždy těšíme, ale zatím jsme to mockrát neslyšeli
Smoko (smoker) – svačinová přestávka, 15min klidu, v 10h a v 15h
Kiwi brain – totální mimóza z práce a halucinace v podobě kiwi
Pavlova – nikoliv I.P.Pavlova, ale sněhová dortová věc, něco jako pusinka, místní, tradiční, hnusná a drahá
Bloody – dá se připojit k mnoha slovům, rozhodně neoblíbené, modří již vědí, kdo to tu pořád říká
Rubbish – odpad, věci co se musí otrhat z větví, aby zůstalo jen krásně kulaté a veliké kiwátko-macátko
° triples – trojzubec, troják, musí zbýt jen 1 největší kiwi
°rohlík – náš výraz pro šišaté kiwi či jinak zdeformované, které by se neprodalo
Squeezing – placatění konečků šlahounů (vines) - budoucích větví, aby nerostly tak rychle. Podotýkám, že to má efekt na 14 dní a pak se jede nanovo. Rostou dost do výšky a jsou různě zamotané, z toho umíráme nejvíc.
Pukeko – ptáko divno pipka tmavého zbarvení, hrabavá, přemnožená a neoblíbená místními, údajně se nedá ani jíst
Possum – milně překládán jako Oposum, je to Kusu liščí, neoblíbený viz.výše, mi pozorujeme jen jeho fotografii na silnicích, noční vačnatec, kterého je tu dvakrát víc jak ovcí
Účastníci zájezdu:
Eating machine – Ianova psice dlouhosrstého Jack Russel teriéra - údajně, no nevím, nevím, Millie alias Malina. Sežere, na co přijde nebo co si vyloudí, pořád někde čmuchá a nechává se drbat, no úplná Baryna
Ian – náš živitel a majitele všeho kolem nás
Trevor – hlavni předák, tajně přezdívaný strejda
Angela – pravá či levá ruka Trevora - ví bůh, alias teta, je na nás moc hodná a je jedna z mála, kdo nám tu rozumí při pokusech o kiwi angličtinu
Verča a Jirka – český pár, kterému vděčíme za spoustu rad a vlídná česká slova i když z Moravy, jsou tu už od ledna a vrací se brzy domů
Teresa a Jonas – německý pár, mlaďoši (20let), se kterými procvičujeme němčinu a jiné další nonverbální komunikační způsoby, Teresu jsem učila guláš, Němku haha

Sejde z očí…,

Sejde z očí…,

Drazí, milí, přátelé, kamarádi…to Vám ten stesk po nás dlouho nevydržel anebo Vám ani nezačal, styďte se. Jo jo sejde z očí, sejde z mysli. Pochvalu dostává jezevec z Krkonoš, Yvánci, duo Kačí-Dančí, Kuře a tým Baník Ostrava. Ostatní ztrácejí tímto kladné body a zřejmě jim nebude přivezen Kusu liščí či jiné podobné dárkově zabalené domácí zviřátko či jiný suvenýr z těchto končin.
Ne teď bez legrace, každá zpráva z domova či ze světa je vítána a přímo dychtivě očekávána. Zprávy máme místo večerníčku, obřadně a s mírným vzrušením si je čteme před upadnutím do bezvědomí po celodenní otročině. Fungují (závisí na povětrnostních podmínkách) nám tu i oba CZ mobily + NZ telefon z kterého píšeme domů, jelikož je to levnější. Tak prosím pište, někdy nám je melancholicky J.

TePuke pátek 25.9

Kolem 12 hodiny jsme konečně v TP. Voláme Ianovi, vůbec mu nerozumím (zlatá pí domácí Indová a její „No problem“ jak říká p. generální asijská angličtina je easy…) a foneticky zapisujeme, kde že ho najdeme a hledáme sad. Jsme opravdu unavení, ptáme se domorodců, používám ruce, nohy a zřejmě vypadám jako blázen. Orientaci jsme nechali asi v ČR, ale shledáváme se s Ianem a Ruthlee a Milinou (dlouhosrstá Jack Russlice). Konverzujeme, předáváme Becherovku. Vypadáme asi strašně, páč dostáváme najíst. Ruthlee volá Peterovi kvůli ubytování, že už jsme tu jaksi dřív. Z ubytování jsme lehce zaraženi, basic cottage opravdu znamená minimálně zařízená, jednoduchá chata. Z čeho mám menší infarkt, je nepořádek, který tu je, hlavně z lednice žijící vlastním životem. Smiřujeme se s tím a dáváme se do úklidu. Peter nám později nabízí slevu na první týden ubytování (vše se tu platí týdně) a zapůjčuje čisticí prostředky a další nábytek.Teď je tu už krásně zabydleno, jen je tu pořád děsná zima. Museli jsme zakoupit vlněné deky v sekáči.Práce na kiwi je legrace. Po 3 dnech jsem dostala išias, že jsem se nemohla ani ohnout, zlatá kancelářská práce. Děláme tu protrhávání, což je příprava kiwi na to, aby bylo co největší a nejhezčí. Tzn., že v holinách chodíme pod větvemi a něco škubeme po-so, zelenou už nemůžu ani vidět. Záda naštěstí už nebolí. V úterý 13.10. jsme dostali volno na 14 dní, protože kiwi roste pomalu. Poprvé po 14 dnech se válíme a plánujeme výlety. Zatím se loučíme, opatrujte se nám tam, máme Vás rádi a koukejte mi poslat rum J.

Hururu Falls

Po cestě nám nabíhá signál v tel. Dostáváme sms, že by se Kiwákům hodilo, abychom dorazili už v pondělí 28.9, tak přehodnocujeme plány, píšeme Ianovi a Peterovi (majitel naší chatky), že dorazíme asi v sobotu či v neděli a valíme dolů.Opět za tmy dorážíme do kempu s Glumím hodným pánem, ten radí, co tu můžeme vidět a straší ošklivým počasím. Sea kajaky nám asi nejsou souzeny fnuk. Ráno je počasí překvapivě pěkné – na místní poměry. Rozhodli jsme jít na výlet na Waitangi Treaty Grounds. Moc jsme se těšili na dřevěný chodník skrz mangrovový les a na maorskou válečnou kánoi. Po cestě je spousta ptáků, kytiček a fotíme jako zběsilí, ale nebojte už Vám to nebudeme dávat všechno na blog. Ve Waitangi jsme Investovali do vlezného a zhlédli poučný film o NZ a slavné smlouvě, Treaty House, Maorský shromažďovací dům, Stožár, kde dřív byl slavný strom a těšili se na Jirkovu vysněnou kanoi. Ha a prd. Kanoe byla kvůli rekonstrukci zabalená do plachet a nebylo z ní nic vidět. Otrávená brblám, že nám to měli říct, že bychom sem jinak nešli. Ale pak jsme se tomu smáli. Zpět do Hururu, do auta a zase o kus blíž k TP. Spíme na parkovišti před kempem, jelikož je zavřený a jiný nikde poblíž. Raději vstáváme v 5h, aby nebyli řeči a prcháme pryč. Odporná to hodina ranní a to jsem prosím pěkně řídila, brrrr.

Te Paki – Giant Sand Dunes

Zpět ještě zastávka na velkých písečných dunách, které Jirka chtěl vidět (asi mu chybí písek z Iráku.). Půjčují se tu boby na sjíždění, ty nepůjčujeme a jdeme se projít. Mě se nechce do kopce, pak se mi to ale moc líbí a hopkáme a studujeme malby v písku. Fouká jako blázen, až to bolí do nožiček. Jen tak tak míjíme davy turistů v autobusu a přicházející déšť.

Sever severu – Cape Reinga, Tapotupotu Bay…

Konečně Cape Reinga. Fotíme maják, zamačkáváme slzu, při vzpomínce na rodnou vlast u rozcestníku a jedeme do blízkého DOC kempu (krásné a levné kempy, většinou jen s vodou a záchody, občas se studenou sprchou) na pláži Tapotupotu Bay. Tady zůstáváme dva dny a děláme jen menší výlety po okolí, protože nemáme stan. Jeden z výletů je moc hezký, Cape Reinga-Te Warahi Beach-Gate. Chtěli jsme původně jít dál po pobřeží, ale vypekl nás mořský brod. Ve středu jdeme ještě na malý výlet a pak frčíme a přibližujeme se směr Te Puke.

Ahipara - Ninety Mile Beach

Je pondělí 21.9 a pro změnu prší. Podařilo se mi ukecat Jiříka, že se půjdeme podívat na tu slavnou pláž, kam mohu jen 4kolky, protože jiná auta by tam zapadla. Tam já propadám mušličkovému šílenství (ani nevím, kde se to ve mně vzalo), natéká mi v rámci focení do botiček (ten zloduch mi nic ani neřekl) a cachtám si nožičky. A zase dál.

Na sever a na jih, to se nevochodí, zkuste si to

V sobotu 19.9 se kolem 12h konečně vydáváme vstříc dobrodružstvím hihi. Po High way č. 1 jsme jeli, co to šlo, v pozdních nočních hodinách jsme marně hledali místo na přespání free, ale na konec jsme zaparkovali vozítko ve Waipou Forest parku. Tam ani noha, záchody a sprchy zavřené. To nám bylo šumák, dávám zasloužené pivínko po prvním dlouhém řízení hlavou dolů a jdeme na kutě. První spaní v Lucyně, záda trochu bolela (zatím provizorně spíme na sklopených sedačkách s madrací, než vytvoříme postel), ale čupr. Ráno jsme se jen sbalili a okoukli, jak to tu vypadá – není kemp jako kemp J, a jdeme platit. Nemile nás rozladilo požadovaných 15 NZD za osobu jen za to, že jsme tu „parkovali“. Snad na příště… Jedeme ke Kauri stromům. Největší Kauri stromy Nového Zélandu – Father a Lord jsou fákt veliké a je to opravdu zážitek. Fotíme a vyrážíme dál.
Po kochacích silnicích (déšť, ovce, krávy, bush a to pořád dokola) se dostáváme do Kaitaia. Opět za tmy a vyhladovělí. Dáváme čínu a seznamujeme se s hostinským a panem Maorem, který tu snědl se svojí malou dcerou asi 10 chodů. Oba nám radí, kde přespat a volíme zdarma spaní v Ahipara u Ninety Mile Beach. Neprošli jsme testem inteligence, místo jsme nenašli a končíme v kempu za opět 15NZD, tentokrát ale s kuchyní a vším okolo.

Lucyna

Zítra konečně na sever a na....

Čtvrtek Auckland

Máme vozítko a já řídila a nenabourala a stírala stěrači při odbočování a neuměla couvat .... ale je to legrační, levá noha se mi nudí a naše nová Toyota "Lucyna" je báječná. Máme už i matraci, polštářky a jednu pixlu na věci. Zítra musíme sehnat záclonky. Jiřík si najivně myslí, že je ušiju haha. Asi zvolím sešívačku nebo lepidlo.
Zítra pošleme fotky Lucyny a samozřejmě Karla.

První dny v Aucklandu

Zdravíme od protihlavců. První 4 dny máme za sebou. No co Vám budeme vyprávět, je t o sajgon.
Bydlíme ve Freemens lodge nedaleko centra a Sky tower. Jsou to stejní majitelé jako v Lantana lodge,u kterých bydleli Yvánci. My chtěli bydlet také v Lantaně, ale byl tam nějaký zádrhel a tak nás pan Ind naložil do auta paní Indové a dovezli nás do lepšího a tiššího bydlení za stejnou cenu. Jsou opravdu úžasní, nic není problém a jsou až nechutně milí. Ostatně to jsou tu v Aucklandu snad úplně všichni. Musíme říci, že nás to až trochu děsí. Naštěstí některým domorodcům vůbec nerozumíme, tak si říkáme, že nám určitě nadávají..hihi jako doma. Jirka měl krásný přehluch. Paní domácí se ho ptala: how is your wifi, is it ok? Jiřík jí hrdině odpověděl: no it isn´t my wife, maybe future wife, but she is ok…(pro mamku a PC negramotné: wifi je internetové připojení a wife manželka).
Dva dny nám trvalo, než jsme se opravdu přesvědčili, že tu je vše opačně co se řízení a vše s tím spojené týká. Ano neustále jsme čučeli jako vrány na přechodech a úplně blbě. Díky instrukcím jsme skvěle zvládli nákup a placení českou kartou-díky Ferdo. Druhý nákup, kde jsem byla sama, byl už zajímavější. Chtěli po mě doklad, jestli jsem plnoletá, když si kupuji pivo. Mají to jako u nás od 18ti. Paní byla asi lichotnice. Holt asi vypadáme nějak podivně, zřejmě díky tupým a zmateným výrazům, protože nás všichni ihned identifikují jako Evropany někdy hned jako Čechy, pche (a to se tak snažíme vypadat cool a in).
Legrace je naše porucha spánku. Nemůžeme spát. Tedy přesněji řečeno spát můžeme, ale tak kolem 16h a kolem 4h ráno se budíme a strašíme. Nejvíc e legrační je to, že každý máme jiný interval. Já jdu spát, Jirka straší a opačně.
Z úředních obludností se nám povedlo zařídit IRD pracovní povolení a zařídit si účet u Westpac banky. Vše bylo šup šup, jen jsme měli malé zádrhely s angličtinou, ale to nám ochotně pomohli domácí či domorodci. Vybíráme auto, byli jsme na nedělním bazaru a včera a dnes na b/car marketu. Trochu nás překvapily ceny. Čekali jsme krásná, plně campingově vybavená vozítka do 4tis., ale ejhle ono ne. Plečky, či prababičky, smrduté a rezavé za 4tis. Trochu nás to vyvedlo z míry. Tak jsme předvybrali Toyotu Lucidu za 4600, na kterou se jdeme ještě zítra juknout. Má to jen 1 háček, je to automat a ke všemu ještě není na podlaze, ale u volantu. Bojím se, že si sice pořídíme auto, ale já s ním ani neodjedu. Uvidíme…držte palce, máme vás rádi a zatím papalALa

Letííméé

Odlet byl báječný. Průvodní neurotické stavy mírně rozehnalo duo KačDanč, kterému tímto mnohokráte děkujeme za podporu a dárky. Jirka je v pohodě, já úplně mimo. Neuroza pominula až po odbavení a zakoupení jedné plzeńské dvanáctky. Let byl dlouhý, bolela nás sedinka, no modří již vědí. Vidět nebylo nic, v letadle pouštěli zábavné filmy jako Terminator solution, koreiské písně apod. K večeři jsme dostali hovězí uho a k snídani jsem já vyhrála, protože jsem si dala omeletku a Jirka zkusil koreiskou variantu, nějaký poryč s čajem bléééé. V Seolu jsme byly 4 hodiny a po menším korzování jsem vytuhli na lavičce. A opět nanovo, kj ídlu výběr buď uho nebo rýže. Tentokráte volím rýži, Jirka uho, ale mě tam dali ještě polévku a Yvánci budou zajisté vědět jakou brrrr. Před Aucklanden jsou větší turbulence a při přistání nás ukrutě bolí uši. Ale jsme tu!!!

Pardon za zmatenost, je tu asi 4h ráno...

Drazí, milí, přátelé, kamarádi
Posílám Vám odkaz na náš blog, který budeme využívat po dobu našeho pobytu na NZ. V rámci našich možností a schopností závislých na PC gramotnosti sem budeme vkládat články- vzkazky-blekotání, fotografie či jiné věci, po kterých budete snad toužit.
Fotografie u článků bude sloužit jako odkaz na konkrétní album nebo to bude jen jedna sama samička, protože nic nenafotíme haha. Na všechna Alba slouží odkaz fotogalerie. Časem to ještě doladíme.
Tak zatím papa Ala + Jirka

Ukázka