Kepler Trek

Z města slavného Indiána míříme do srdce Fjordlandu Te Anau města a stejnojmenného jezera. Všechno je tu řádně napálené včetně potravin, takový místní Špindl:-)) (zdravíme TMU). Jestli ono to nebude tím, že je tu nástup na většinu treků. Ale v knihovně je (na rozdíl od Invercargillu) internet zadarmo. Takže jsme vám už něco poslali, abychom umlčeli některé prudiče (že Řediteli). A po dlouhém debatování, přes varování ať ho rozhodně nechodíme, padá volba na Kepler trek. A to z několika důvodů (Milford je plný překvapivě) je to sice great walk, ale může se tu tábořit a je to okruh a navíc k němu lze dojít. Plánujeme na čtyři dny a taky, že půjdem proti proudu (ne jako všichni to je přece nuda).
Lucinu necháváme u Visitor Centra a podél jezera šupajdíme k nástupu (control gate). A už to začíná bushwalk aneb ryzí zeleno podél řeky Waiau. Po 9,5km oficiálního treku se dostáváme do Rainbow Reach (sem se dá svést autobusem a skoro to za to stojí). A pak dalších 6km do Shalow Bay kde je chata (ne Great walk) pro šest lidí a v které budeme snad spát. Chata je malá s krásným krbem a v něm hoří oheň. Bohužel to vypadá, že je i plně obsazená – věci jsou všude. Ála vyráží na výzvědy, od rybářů se dovídá, že v chatě jsou jiní rybáři se člunem a asi čtyři. Po hodině dorážejí a hurá vejdeme se (ovšem nechval dne před večerem, jak by řekla teta Kateřina). Kluci jsou milí, hned nám cpou pivo a neustále si dělají srandu z Mika, protože teď žije v Austrálii. Kuchtí si steaky a pořád nám něco cpou:-). Po večeři mizí někam v člunu a vrací se s dvěma pstruhy. Jeden jde hned na másle na pánev (veliká dobrota). Kluci nechali otevřené dveře a tak se nám do chaty nastěhovali komáři. Zlaté Sanfláje ty jen žerou. No moc jsme se nevyspali.
Ráno se loučíme a probíjíme se přes Moturau Hut, kde dobíráme vodu a fasujeme noviny pro Robbýho (warden na Iris Burn hut). Bushwalk podél Iris Burn nám zpestřují mraky ptáčků (Fantails, Robini, Yellowhamři atd.). Jeden Robin je natolik zvědavý/drzí, že potom co na něj pískám nejenom přiletí na dosah, ale sedne Ále na pohorku a pak do ní i klove. Škrábeme se k Rocky pointu (konečně taky nějaký kopeček). Potkáváme Robbýho cpeme mu noviny, ale že prej na chatě, tak se s nima vláčím dál. Odevzdáváme noviny, stavíme stan, vaříme a já se jdu vykoupat do řeky. No co vám budu psát, voda byla dvoucentimetrová:-). Robby nám ještě nabízí spaní v chatě - když si doplatíme s tím, že bude serious rain (opravdový déšť). A byla buřina a krásná a k tomu slušně foukalo.
Ráno se dovídáme, že trek je uzavřen, protože naše bouřka a větříček (prý 150km/h) polámal stromy a tak. No a my to celý vcelku spokojeně prospali. Robby jde se zbytkem k Rocky pointu a my máme počkat na wardeny z druhé strany. Máme počkat v chatě a udržovat oheň (jsme jediní, kdo jde na druhou stranu). Takže sušíme stan. A pak se bavíme štípáním dřeva (já) mají tu krásnou kanadku made in Sweden:-). A šůrováním chaty (Ála). Po pěti kolečkách dřeva a vyšůrování chaty přilétá vrtulník, vyhodí tu batoh a zase mizí. Počasí je proměnlivé chvíli svítí, chvíli prší a tak pořád dokola. Ve tři dorazí wardeni, že uřízli asi tři větve. Nu dnes tu asi zůstaneme. Robby je velmi překvapen a potěšen děkuje nám a ještě nám nabízí sprchu teplou. Ála měkne a jde se sprchovat (fajnovka). Večer je proslov a jsme zase chváleni a Robby je neuvěřitelně ftipnej:-).
Vstáváme na místní poměry neuvěřitelně brzy (tj. 6:00) loučíme se s Robbym a jdeme, na rozehřátí to máme na hřeben pouhých 900 výškových k emergenci šeltru. Stoupáme buší, která je plná starých, zamechovaných velikánů a náhle jako když utne a jsme na horské louce. Celou dobu samozřejmě prší s proměnlivou intenzitou spíš víc než míň. Na hřebeni jsou jen přepršky a občas vykoukne i blunce. Zato fičí. Spokojeně si vykračujeme a potkáváme konečně papouška Kea zblízka, ve dne a na živo. U druhého šeltru se počasí řádně Kalousovatí tzn. deska vody a vítr, že se o něj mohu opřít:-). Ještě odbočuji na Mt.Luxmore (1472m.n.m.) Ála nejde neb se nechce stát Rogalkou. Se mnou to taky cloumá a na vrcholu si užívám dvoumetrová panorámata. A pak už jen seběhnout k Luxmore hut po horských loukách. A dál sestoupit buší do Broad Bay kde je náš kemp. Ale tam se nám nelíbí a tak obcházíme jezero až do Te Anau. Poslední 3km jsou stejné. Ála měkne a stopuje. A tak na mě asi čtvrt hodiny čeká:-). Máme za sebou přes 1000výškových metrů nahoru a 1200dolů a taky necelých 30km (Ála) přes 30(já). Takže se nám bude krásně spát.
Závěrem Kepler bychom standartním směrem jít nechtěli. Šel by jít za dva dny a nám se líbil. Současná situace je taková, že všechny treky jsou nedostupné kvůli sesuvům půdy, popadaným stromům a přívalům deště na Milford Sound way a tak čekáme a píšem vám a pro změnu prší:-).