A už jsme tady zas, nenudí vás to trochu? Po Cookovi nás čeká mraky zvířatek neb míříme zpět na pobřeží a to do Timaru, které pouze projíždíme a naším cílem je pro dnešek Oamaru. Kde se nalézají kolonie tučňáků žlutookých (nejohroženější druh) a tučňáků modrých. Čekání na soumrak si krátíme knihovnou, prochajdou do zahrad, kde nás v průvodci namotali na klokani (kteří tam něboli). A pak už hurá na žlutooké. Napjatě čekáme s asi tak půlkou Číny až se zjeví. A ono jo jsou dva na asi dvoukilometrové pláži. Jsem zvědav estli ta tečka na fotce bude mít alespoň křídla (a to mám 300 objektiv). Pak honem na modré, ale tam se nesmí fotit ani bez blesku (jelikož a protože člověk je tvor nevychovatelný) a ještě za to chtějí vatu. Tak čekáme v přístavu za bránou, abychom neviděli ani peříčko (p.k.: já se tak těšila na jižní ostrov na zvířátka a zatím sbíráme především znalosti encyklopedické, než aby se povedla blízká setkání třetího druhu fňuk). Pak ještě noční přejezd do kempu. A sladké zapomnění.Vstáváme brzy, abychom zastihli východ slunce nad Moeraki Boulders, samozřejmě pršelo, takže ještě vyspáváme a jdeme až později protentokrát s půlkou Japonska. Ale i tak to je monumentální zážitek. Na Shag Pointu potkáváme Lachtana Forseitova (kterého potkáváme vlastně pořád, ale podařilo se nám je zaměnit za Tuleně - tímto se omlouváme).
Dunedin, tam obdivujeme nádherné nádraží s úžasnou mozaikou lokomotivy, pár kostelů (na místní poměry až neuvěřitelně staré (cca. 150let)). Součástí Dunedinu je poloostrov Otago Peninsula, kde je kolonie Albatrosa Královského. Kterého šmírujeme večer a ráno, bohužel jen přes plot, ale i tak nám přijde neskutečně velký (rozpětí téměř 3m). Ještě vyrážíme do Sunfly Baye, kde se tak ze čtyř metrů seznamujeme s naším prvním Lvounem. Bleskový návrat do Dunedinu a návštěva čokoládovny Cadbury a nakoupení zajisté velmi potřebného proviantu. Při prohlídce jsme museli mít čepičky a já ještě náhubek, abychom jim neznehodnotili čekuládu (a to jsem se den předem po měsíci a půl holil).
Pokračujeme dále na jih po Scenic Highway do oblasti Catlins, kde nám slibovali Rypouše (Elefant seal), Lachtany, Tučňáky a Lvouny. Tučňáky jsme viděli dva, lvouna jednoho. Zato mraky ptactva vodně brodivého (břehuláky) včetně placatozobáka (by Ála). Vodopády, jeskyně, muzea a tak všelijak podobně. Potkali jsme prima Čechy (Luboše s Evkou) a dozvěděli se od nich co, kam a jak dál:-)). Zažili naprostou tupost lidí (fotka Tučňáka za každou cenu – tzn. ze 3m ať tam má mládě nebo ne (bohužel to byli Čecháčci)). Měli jsme v plánu učiti se surfovat, ale teď tři dny chčije a předpověď je novozélandská (čti chčije a chcát bude, brutálně fičíí), tak nebylo z toho nic. Čeká nás Invercargill se slavným Indiánem (998cm/3) a možná Stewart island, ale to zas příště, to abychom si vás nerozmazlili :-)).
Jo ještě pro zavilé automobilisty dnes jsme překročili/přejeli svůj třináctitisící kilometr téměř bez nehody:-)).
Nazdárek bandičko! Tak jsem po dlouhé době (ostuda) zavítala na Váš blog. Zatím s Vámi komunikuji přes sms a na netu toliko času netrávím. Ale zase jsem strávila pěknou půlhodinku počtení. Jiříku, jsem nikdy nevěděla, že jsi takový spisovatel.. on tě ten prachett něco naučil :) já jsem jako brambora doma na zadku, neb koleno se stále léčí a jelikož na sebe musim byt opatrna, tak nemuzu delat zadne vylomeniny :( jak je velky prcek zatim nevim, zitra jdu na kontrolu tak dam vedet. jisto jiste, az vy dojedete, tak me nepoznate. budu jako jedna velka koule :))) ale nos v sobe dalsiho cloveka, to se proste musi projevit :) jinak tady je uz fakt jaro - mooc hezky. ale co z toho, kdyz se na to muzu divat jen z okna :/ chodit totiz muzu, ale jen malicko, abych si ten mozna utrhnuty meniskus jeste vice netrhla... takze za me jsou tyto novinky. vic jich zatim nemam. jo, mozna budeme mit pejska.:) uz se po nem divame, ale v cervnu bychom si to miminko chteli dovest domu, tak se snad povede:) uz zase jiriku nebudes moct na navstevu :( ale nevadi, ja mu tu srst oholim! mejte se bajecne! fakt se vracite az v zari? pa t.
OdpovědětVymazat