Nelson Lakes

Už jsme tady zase, máte radost? No i kdyby jste neměli, tak máte smůlu, protože nás se jen tak nezbavíte:-). Z Motueky míříme do St.Arnaud a Nelson Lakes NP, hodně jsme zvažovali jestli nepojedeme dál a ozera necháme na později nebo je vůbec vynecháme. Nakonec jsme zůstali a moc se nám tu líbilo. Ála mne peskovala, že píšu moc rozvláčně, tak to tentokrát zkrátím (snad). Na parkáči jsme potkali další Čechy (Báru, Helču a Michala), jež nám objasnili krmení Úhořů. Pořád se nám do krmení montovaly kachny a dvě černé labutě.
Trek jsme šli pět dní. Mě se to moóóc líbilo, je to takové Švédsko-Finsko dole a Norsko-Tatry nahoře. Z výše jmenovaných důvodů pouze kusé zprávy.
První den podél jezera Rotoiti. Potkáváme Mika (Kiwák, Auckland) takový fajnový skřet, který nás (především Álu) děsně trápil. Trápil nás večer a ráno. Večer to bylo marinovaným steakem hovězím, kuřecím, hovězím. A ráno slaninou s vejci. První večer to ještě šlo – pouze Pavlovův reflex. Ráno již brousila nejen jazyk, ale i nůž. A další večer výhružky vraždou (pozn.korekt.: kdo to nezažil, nepochopí. Jíte celou dobu tyčinky a nudle a pak cítíte TU vůni, která se line celou chatou..to je na zbláznění). Obzvlášť pikantní to bylo, když jsme měli kuskus s tučňákem. Ála snědla 2/3 přídělu, jelikož jsem po třetině málem prasknul. Po té prohlásila, že by ještě něco snědla a vyloudila z Mika kousek stejku (to už si z ní všichni dělali srandu, že je těhule a řádně ji vystíhovali:-)) ).
Překračujeme Traverse Saddle a míříme k jezeru Rotorua, kde ale nezůstáváme neb je zde Sunflájů jak nas.....ypáno. Nádherné mokřady, mechy a lišejníky, pabukový prales a taky trochu panorámata. Kupodivu neprší den třetí, ale až čtvrtý, samozřejmě se držíme hesel: Neexistuje špatné počasí, pouze oblečení, Skialpinista se svým oblečením neustále pracuje a Vlna (čti IB) hřeje i když je mokrá. Ála se pokusila proměnit na půl vteřiny v Batmana a podařilo se jí překonat rekord ve skoku do hloubky mezi šutry a listí (poznkorekt.: z důvodu naprostého vyhladovění). Také se mě neustále snažila svést z cesty kamsi do bezedné hlubiny, po té co jsem na to upozornil se ušklíbla a prohlásila: Že mi dělá Kačenku (pozn.korekt.: vymýšlím pestré zkratky). A vůbec se nám v Nelson Lakes dost líbilo.
Po pěti dnech chození se Ála šla zbaběle umýt do sprchy a já do jezera (doufám, že to ty úhoři přežili). Valíme na Blenheim, kde máme scuka s Bárou, Michalem a Helčou. Se kterými jsme strávili príma večer při rybaření (nic jsme nechytli ani rýmu né, ale byla to první životní zkušenost opravdového rybaření, žádné lovení na pytlačku v chovném rybníku) a Ála se měla s kým opít:-)). Po té do Kaikury, cestou tulení kolonie s mrňaty a v Mořských mrchách, kde jsme chtěli okusit Langustu nevyvářeli bo nebyl proud fňuk (každopádně díky za typ Šimi).
V Kaikuře jsou velryby tedy údajně, my tu máme sraz s Jonasem a Terezou (Němčíci s kterými jsme dřeli na sadu). Měli po výletu na velrybách, žádné neviděli neb byla tour zrušena kvůli vlnám, tak to zkouší zkombinovat s Álou, já jsem pohrdl. Ráno je Tsunami (tedy hrozí s ní) a tak jsou velryby zrušené J&T to vzdávají (zkoušeli to 7x). A tak sedíme na pláži, chlapi vyvářejí a ženský loupou mušle Paua. Oběd (fenomenální kuskus), vyfotit Německo/půlmoravskou dodávku pro Jirku s Verčou (zdravíme Holandsko) a pápec.
Tak se nám tam v Čechách všichni opatrujte a nesmutněte My přijdem...