Milford Sound

Noc u jezera Monowai byla úžasná. Takových komárů co tu bylo, jsme tu ještě nezažili. Jiřík měl návaly horka a tvrdil, že by se nám zamlžily okénka a nemohli bychom brzy odjet a tak jsme se nechali bestiálně zžírat milionem moskytů. Aby toho nebylo málo a noc byla více probdělá, zpestřoval nám ji possum a světe div se... myška ryška. Přátelé tak to vypadá, že jsme již 4 z Lucyny (pes zatím chybí).
A zase TeAnau kde vám v knihovně zase něco posíláme. A valíme do Milford Sound nejdeštivějšího místa na světě (spadne tu 7000mm srážek ročně). Cesta se klikatí samozřejmě prší tak, že stěrače téměř nestíhají. Je tu asi milion vodopádů, spousta jezer a potoků. Asi nejvíc mě dostala cedulka Creek no.79. Lucina cílevědomě stoupá do pekelných krpálů až k Homer tunelu. Což je dost šílená stavba neb ho sekali růčo a to je kilometr dlouhý a výškový rozdíl je 140m. A pak zas dolů jsou tu serpentiny, že ani Alešův volantový tríček nestačí. Ve městě jsme ve čtyři, takže jsou všechny cruisery kšá. Jdeme se shánět po kempu a po ceně 20nzd hlava/noc chvíli uvažujeme o tom být hustí a spát na parkovišti, ale všude je cedule No stay over night, tak v rámci zachování dobré karmy (plynu není nikdy dost) jedem 40km zpět do kempu Doc, kde spokojeně prospíme celou noc.
Ráno jedeme prvním lodním cruisrem (s kontinentální snídaní), protože se Ála vymlouvá, že prší, že je invalida na prst (původně jsem myslel, že se zraňuje záměrně, aby nemusela dřít na kiwi, ale pravda je taková, že se jí nechce pádlovat). A tak tedy shlížíme na krásy Milford Soundu z paluby lodi. Vodopády, sealové, vlny (Álu málem opustila kontinentální snídaně) a samozřejmě prší, prší, jen se leje. Pro nás byl asi největší zážitek Milford Discovery, což je podmořská observatoř 10m pod hladinou, kde jsme strávili asi hodinu civěním na rybičky (Ála se zamilovala do Bruce). Zpět na pevné zemi ještě navštěvujeme The Chasm, což je vodopád a jím vytvořené skulptůry v žule, asi tak s půlkou Číny (staví tu všechny výletní autobusy). Znechuceni strkanicí a zácpou jedem dál. Stavíme ještě v Divide (nástup na Roteburn trek), kde se jdu protáhnout na vyhlídku Key Summit. Ála nejde, že prší, je mlha a vůbec (???) a raději šije věšátko!!!!. Panorámata jsou klasicky dvoumetrová. Fouká, prší, mlží a vůbec mi tě to připomíná Míro:-). Na ceduli psali 3hod. return, takže potom co jsem se vrátil za hodinu čtyřicet už tady tomu časování už vůbec nerozumím. Ještě se nablyžujeme (p.k.: o lyžování nic nevím, ale když to tak autor napsal... :)) k Te Anau do dalšího DOC kempu a zítra vám to zkusíme poslat:-) (teda estli to někdo ještě čte) a pak kdo ví.
Smějte se a opatrujte se nám A FAKT PŘIJEDEME V ZÁŘÍ.
PS: Jéé Terko to už bude snažší tě přeskočit než oběhnout:-) (Turisto/skialpinistům zdar)