Jsem tu zase po dlouhé době s normálními zprávami a informacemi z našeho běžného života tady u protihlavců. Jistě vás už některé ty řečičky o výletech a o tom jak já už nemůžu, simuluji apod. nebaví, tak tady něco pro Šubrtky.
Doneslo se nám, že jsme se rozešli nebo že se rozcházíme, líheň této informace je údajně v Hudy Lidická. Hmm tak o tom ani jeden z nás nic neví a zřejmě na tom budeme muset ještě zapracovat. Pravdou je, že někdy jsme tak říkajíc na nože a jak říkal kamarád Ondra Němeček, který se již se svou drahou z NZ vrátili: „Co ti budu povídat, byly těžký chvilky...“. My tedy nejsme jiní a i jiné páry to tu mají stejně, prostě jste spolu 24 hodin a někdy si lezete krkem. Rizikové situace jsou:
1) Jirka řídí a já naviguji (stupeň rizika vysoké neb Jirka teď řídí pořád a já jsem jako sl. Daisy)
Verze A.: řidič absolutně nespolupracuje s navigátorem; nechápe, že navigátor v dané lokalitě nikdy před tím nebyl a tudíž nemůže vědět, kde je správná cesta, pokud to v mapě není; pokud je nutné se vrátit a tudíž otočit, neskutečně piští. Řidič si plete strany jako ženská a je ke všemu nahluchlý.
Verze J.: Ano, ano riziko je vysoké neb řidič nejenom nechápe navigátorovy problémy, ale také nedokáže pochopit, proč navigátor neustále zuřivě točí mapou jak větrným mlýnem. Z toho samozřejmě plyne, že neví, jestli navigátor myslí pravou v mapě, podle sebe či opravdu vpravo. Řidič samozřejmě nahluchlý není, jedná se pouze o běžný mužský obranný reflex zvaný selektivní hluchota (vpravo jet samozřejmě můžu, ale pokud je tam zákaz, tak vpravo prostě neslyším a následný jekot samozřejmě také ne).
2) Alenka si půjčuje či operuje s Jirkovým vybavením, náčiním – pičičuramenty (stupeň rizika nejvyšší, hraničící téměř se smrtí)
Verze A.: zvažuji zakoupení vlastního vybavení, které se nemusí ukrutně složitě čistit, obsluhovat, pokládat a odříkávat při tom tajné mantry, aby to vůbec fungovalo. Nikdo na mě nebude koukat se zvednutým obočím, poulit oči a vřískat, jeden z toho má málem tiky. V jednoduchosti je síla, chytnu, zmačknu, zatáhnu, co víc si přát, že...
Verze J.: Pravděpodobně Alenka naráží na osvědčený vařič Primus. A ještě stále nepochopila základní fyzikální zákony a jevy typu pokud je sání vzduchu ponořeno v benzínu, opravdu velmi těžko může sát vzduch. Po použití vařiče ho vrací očouzen k nepoznání a tím vyvolává krajní nelibost majitele. Velkou neznámou je též, že po řezání papíru čí alobalu se nůž kupodivu ztupí (tohle asi zná každý chlap - asi jim to programují geneticky).PS: Mantry jsou samozřejmě tajné a jen tak někomu je neprozradím:-).
3) Alenka nakupuje (stupeň rizika střední)
Verze A.: údajně děsně utrácím za jídlo a blbosti, což samozřejmě není pravda. Někdy to jen malinkato přeženu, ale to je způsobeno tím, že mě mučí hlady, jsem podvyživená a nakupovat chodím vyhládlá. Ze strachu, že by někteří jedinci namáhavou túru nepřežili, se někdy trochu unáhlím. Jirka také nechápe mou zálibu okukovat a prolézat místní second hand obchody a hrabošáky, které jsou velmi zajímavé čistě z průzkumného a sociologického hlediska samozřejmě, ale o tom zase jindy.
Verze J.: Co na to říct/napsat asi NIC, jdu se z sociologického a průzkumného hlediska projít. Jo ještě jsem zapomněl Lucina je pravděpodobně nafukovací.
4) Máme se rozhodnout kam, kdy a co budeme dělat, pojedeme (stupeň rizika vysoké)
Verze A.: tady není co dodat, to si asi dovedete představit...kompromis, kompromis a zase kompromis :)))
Verze J.: Kompromis co to je, to jako, že děláme co chce Ála?
5) Jídlo aneb kdo komu a co sežral (stupeň rizika zvyšující se)
Verze A.: Jirka, Jirka a zase Jirka. V nestřežených okamžicích, většinou když spím, mi – nám vždy něco sežere. Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohl být důvod k hádce, ale je přátelé. Já třeba 2 hod vařím, záměrně toho udělám kotel, aby zbylo i na druhý den (už si dávno nemyslím, že by mohla zbýt na dny dva) a on to klidně po tom co říká, že se brutálně přežral, za 2-3 hodinky dožere, nejčastěji u filmu či knihy. No nezabilY by ste ho? Tímto chci požádat, zda byste mi nemohli zjistit, kde se dají sehnat a zakoupit várnice, protože jestli my spolu budeme bydlet a někdy se nedej bože rozmnožíme, tak budu muset nějaké pořídit.
Verze J.: K tomu jen, že Ála jí asi třikrát tolik co já (a to váží o pouhých 30kg méně) a neustále kvílí, že má hlad.
6) Pohyb po městě, rušných silnicích, orientace, čerpání pohonných hmot (stupeň rizika střední)
Verze A.: Jirka je při řízení ve městech prudérní, zmatkuje a totálně se neorientuje. Větší provoz nemá rád, nepěkně komentuje schopnosti a dovednosti ostatních řidičů (nadává jako dlaždičský špaček). Pokud řídím já, obviňuje mě z fitipaldismu a jiných výmyslů. Co si budeme povídat, je to druh LESNÍ.
Verze J.: Ano, při jízdě ve městě jsem pruderní (všichni tu totiž jezdí na druhé straně). Schopnosti jiných řidičů komentuji pouze pokud je nenaučili používat blinkr. K fitipaldismu pouze když Ála řídí a má podivný lesk v oku řítíc se 90kmh do zatáčky značené 65kmh s výkřikem Schumachr, tak zuřivě kontroluji pásy, lituji,,že jsem nemočil a tiše se modlím.
Verze Karel na bod 1-6: Je mi to fuk páč jsem lední
Po skvělé Tonze, jsme se vrátili zpět "domů". Nebudu to dlouho rozmazávat. Jirka šel ještě na tři dny pracovat - blázen a já začala balit, prát, připravovat věci pro Káču a KAJ. Začalo i loučení s lidmi ze sadu a přilehlého okolí. Pivo na sadu, večeře s Jeffem a Shirley, oběd u Iana, bowling atd. Přiznám, že jsem ronila kroupy a vůbec už se mi nechtělo domů. Chatička vypadal tak nějak divně jak byla prázdná a Lucyna jak byla čistá.
